Migrace pakoňů v Serengeti

Cesta na sever

Migrace pakoně je jedním z největších a nejpůsobivějších přírodních divadel na světě. Každý rok se více než 1,5 milionu pakoňů, spolu se statisíci zeber a gazel, vydává na okruh dlouhý přibližně 1 000 km mezi národním parkem Serengeti v Tanzanii a rezervací Maasai Mara v Keni. Pakoně, zebry a gazely se vydávají za zelenějšími pastvinami a vodou a vytvářejí mohutný pohyblivý dav, který se táhne na kilometry daleko. Tato fáze migrace se vyznačuje dramatickými přechody řek, kdy zvířata musí překonat zrádné vody řek Grumeti a Mara.

Proč migrují?

Hlavním důvodem migrace je hledání čerstvé pastvy a vody. Pohyb stáda je řízen střídáním období dešťů a sucha:

Prosinec–březen: Zvířata se nacházejí na jihu Serengeti, kde se rodí mláďata – až 500 000 pakoňů během několika týdnů.

Duben–červen: Sucho začíná, stáda se přesouvají na západní koridor.

Červenec–září: Nejdrsnější část – přechod řeky Mara na severu. Mnoho zvířat zde zahyne (např. kvůli krokodýlům nebo silnému proudu).

Říjen–listopad: Začínají deště na jihu a stáda se vracejí zpět do Serengeti.

• Období porodu probíhá většinou v únoru až březnu na jižních pláních Serengeti. Denně se narodí až 8 000 mláďat! Přestože jsou mláďata velmi zranitelná, většina dokáže běžet už několik minut po narození, což je klíčové pro přežití.
• Lvi, levharti a hyeny často loví nemocná nebo slabá zvířata. Krokodýli v řece Mara čekají na dramatické přechody – scény zde patří k nejslavnějším z dokumentů o přírodě. Hlad a vyčerpání si vybírají svou daň. Tisíce zvířat ročně zahyne bez zásahu predátorů.

Migrace čelí řadě výzev:

Stavba silnic, farem a oplocení ohrožuje migrační trasy. 

Klimatické změny mění načasování dešťů a dostupnost vody.

Nárůst turistického ruchu, pytláctví a rozvoj zemědělství.

Naštěstí je migrace pakoňů mezinárodně chráněna a oblasti jako Serengeti a Maasai Mara jsou součástí chráněných území.